Archiv rubriky: Články

Kraje zajišťují regionální zdravotnictví, sociální služby, střední a speciální školství, opravy silnic druhé a třetí třídy nebo objednávají regionální dopravu a jsou důležitým partnerem pro města a obce. Pro občany je výhodné mít mezistupeň mezi lokální a celostátní úrovní. Sám vidím, že kraje mají v České republice nezastupitelnou úlohu. Navíc důvěra veřejnosti v krajská zastupitelstva dlouhodobě převyšuje její důvěru k centrální vládě, Senátu nebo Poslanecké sněmovně.

Zdá se, že i občané vnímají kraj pozitivně.

Pokud se ohlédnu za svým čtyřletým působením ve funkci hejtmana, rád bych vyzdvihl jak velké, tak i ty menší věci. Co mi například udělalo radost? Vedle toho, že se nám podařilo dokončit či zahájit velké stavební práce jako například investice do krajských nemocnic či silniční infrastruktury, tak soustavně podporujeme spolupráci s obcemi v celém kraji. V rámci Programu obnovy venkova, ročně mezi obce rozdělíme desítky milionů korun. Peníze pomáhají při opravách center obcí, obecních škol či jiných budov, sportovišť a dalších zařízení, které zlepšují život na venkově. Za zmínku také stojí podpora venkovských prodejen, na jejichž provoz kraj ročně přispívá miliony korun. Díky tomu je občanská vybavenost i těch nejmenších obcí dostupnější.

Spolu s radním pro regionální rozvoj Pavlem Hečkem jsme také významně prohloubili spolupráci se spolky. Je pro nás zcela zásadní, aby naše města obce a žily.  Proto podporujeme sdružení hasičů, sportovců, myslivců, rybářů a další sdružení, díky kterým jsou naše obce přívětivé pro život.

Velkým vyznamenáním pro nás je, že dvakrát po sobě byl náš kraj oceněn jako nejlepší místo pro život. To je velká motivace pro pokračování v práci, která má smysl!

Autor: Jiří Štěpán

Víte, že náš kraj patří mezi ty nejvíce zasažené klimatickou změnou? Za posledních 60 let se třeba Hradecko oteplilo o 2,22 °C! Pro představu – průměrná roční teplota byla 6,9 °C, jde tedy o poměrně výrazný rozdíl. Klimaticky jsme se zatím přesunuli na Balkán. Našim dětem současná generace připravuje klimatický přesun na sever Afriky. Je až s podivem, že toto nechává většinu politiků v České republice klidnými. Při tom už nyní můžeme kolem vidět problémy se suchem, povodněmi a jinými extrémy počasí. Umírají nám lesy a měli bychom se strachovat o dostatek pitné vody i zemědělskou půdu.

Je pro mne zásadní prioritou, aby Královéhradecký kraj začal být aktivním tvůrcem a podporovatel opatření na zmírnění dopadů klimatické změny. Budu prosazovat, abychom podpořili zemědělce, lesníky, spolky a obce v realizaci opatření na zadržování vody v krajině. Podpoříme tvorbu nových remízků, mokřadů, cest a alejí v zemědělské krajině. Lesníkům pomůžeme v obnově druhově bohatých lesů. Ochráncům přírody s péčí o ohrožené druhy a cenné části našeho kraje. Se správci toků a rybáři budeme spolupracovat na přípravě oživení – revitalizace našich řek a potoků. Obcím pomůžeme s ochranou a zajištěním zdrojů pitné vody.

Zasadím se o to, aby Královéhradecký kraj měl nejen strategii adaptace na změny klimatu, ale hlavně plán konkrétních opatření a aby je ve spolupráci s ostatními prakticky realizoval. Je potřeba přikročit k činům.

Vyvážený regionální rozvoj patří a nadále musí patřit mezi hlavní priority a úkoly kraje. Vzhledem k tomu, že Královéhradecký kraj má na svém území hospodářsky velice silné lokality, které zajišťují dobré životní podmínky pro své občany, nesmí se zapomínat na ty slabší, většinou periferní regiony.

Zejména Broumovsko, Královédvorsko, Kopidlnsko a další malé oblasti vzdálené od velkých měst potřebují citlivé vyhodnocení běžných potřeb místních obyvatel, aby i oni měli dostupná pracovní místa, zdravotnická zařízení, pečovatelské služby, domovy důchodců, školy a především kvalitní dopravní obslužnost vlakem nebo autobusem. Regionální rozvoj je ve své podstatě soubor strategických plánů, jejich konkrétních opatření, stanovení a zajištění vhodného způsobu financování včetně jejich uvedení do života.

Pomocná ruka kraje se proto zaměřila na finanční pomoc pro regiony tak, aby v našich obcích byly zachovány malé prodejny, byla zajištěna spolková činnost, aby se mohly opravit chodníky, knihovny, školky a hasičárny nebo pořídit nové traktory a sekačky. Královéhradecký kraj uvolňuje každoročně ze svého rozpočtu desítky milionů korun v programových dotacích, kdy jenom do Programu obnovy venkovy bylo v posledních čtyřech letech investováno přes 160 milionů korun. Nelze opomenout další finanční podpory pro hasiče, sportovce, památky, kulturu, cyklostezky, likvidaci kůrovce včetně celé řady významných projektů, na něž se celkově uvolňuje téměř 180 milionů korun ročně.

Jako dosavadní člen rady kraje s odpovědností za granty, dotace, regionální rozvoj a cestovní ruch jsem velice potěšen, že se takto daří naše oblasti finančně podporovat. Stejně jako doposud, tak i v následujících letech budu vždy velikým zastáncem nastaveného systému s tím, že bude nutné v budoucnu finanční podporu do území našeho kraje povýšit o další desítky milionů a překonat tak hranici 200 milionů. Důkazem takto nastavené podpory našich měst a obcí je získání titulu „Královéhradecký kraj – NEJLEPŠÍ MÍSTO PRO ŽIVOT“ v letech 2018 a 2019.

Je třeba podpořit lidi, kterým záleží na místě, v němž žijí, studují či pracují. Zdá se vám to zbytečné? Vždyť na vlastním domově záleží všem. Je tomu skutečně tak? Moje zkušenosti jsou jiné.

Nejen kvůli „dobrovolným“ pracovním sobotám v době před rokem 1989 má několik generací negativní vztah k dobrovolnickým aktivitám. To se naštěstí postupně mění. Dnešní mladá generace již těmito vzpomínkami zatížena není a začíná se aktivně zapojovat. Nechce jen sedět v hospodě nebo u televize a na všechno nadávat. Nejedná se ale jen o mladé. Do života v místě se zapojují i školy, spolky, různá formální a neformální sdružení či jednotlivci. Těmto lidem záleží na tom, jak vypadá místo, kde žijí, studují či pracují.

Kraj by je v tom měl podporovat. A to nejen morálně, ale i finančně. Mnohonásobně se mu to vrátí. Díky spolupráci s veřejnou správou mohou být aktivní občanské iniciativy dobrými partnery v místech, kde působí. Mají úžasný potenciál a podpora může přinést mnoho pozitivního i pro rozvoj kraje, a to nejen v těchto oblastech:

• Práce a nápady dobrovolníků vyjdou často podstatně levněji, než zaplatit firmu a nechat udělat vše „na klíč“.
• Péče o místo a podíl na jeho rozvoji posiluje pozitivní vztah mezi lidmi  i k místu.
• Pomáhá lidem své místo lépe poznat, a tím posilovat zdravý patriotismus a cítit se zde doma.
• Aktivní lidé se stávají zodpovědnými partnery pro vedení obce při péči o místo.

Kraj má být dobré místo pro život a lidé by měli mít možnost zapojit se (nejen v době voleb) do péče o něj, aby náš kraj takovým místem byl!

Každá oblast Královéhradeckého kraje, každá obec regionu Jičínska má svoje potřeby a rozvojové priority. Nejedná se pouze o oblast investiční, která tvoří velkou část viditelného rozvoje obcí, ale i o podporu v oblasti zdravotnictví, sociální oblasti či kulturního a sportovního dění v obcích a s tím související podporu činnosti spolků. Jsem proto připravena podporovat posílení investic do rozvoje regionu. Prosazuji další kroky v rekonstrukci Oblastní nemocnice Jičín, protože zdravotnictví je jednou z mých hlavních priorit. Pro nové vedení kraje musí být nadále klíčová oblast bezpečné dopravy, proto je nutné soustředit pozornost na opravy silnic II. a III. třídy. Považuji za naléhavé řešit také otázku stárnutí populace v regionu. Tato aktuální výzva se neobejde bez posílení kapacit a kvality sociálních služeb pro seniory. Úkolů před námi stojí opravdu mnoho.

Dálnice D11 je zásadní dopravní stavba, která napojí náš region na mezinárodní dálniční síť. Z důvodů neefektivní činnosti některých státních organizací však váznou inženýrské práce, stavební řízení a výkup pozemků. Je pravděpodobné, že na polské straně bude dálnice hotova již v květnu 2023, na české straně však až o několik let později. Reálně hrozí, že po celou tuto dobu bude přes Trutnovsko proudit dálková kamionová doprava. Ve stejnou dobou totiž už bude dokončen úsek dálnice D11 Hradec Králové – Jaroměř, a tak pro řidiče kamionů bude nejjednodušší přejet zbylých 40 kilometrů přes Trutnovsko. V současné době projede přes Trutnov přes 15 tisíc aut denně a tento počet se po květnu 2023 může až zdvojnásobit. V nejfrekventovanějších úsecích tak v průměru projede každou třetí vteřinu jedno vozidlo.

Je nezbytné udělat vše pro to, aby se obyvatel Trutnovska výstavba chybějícího úseku dálnice D11 co nejméně negativně dotkla. Opatření minimalizující negativní dopady výstavby je nutné prosadit na místní, ale i na krajské úrovní. S ohledem na bezpečnost a zdraví obyvatel Trutnovska je nezbytné dobudovat chybějící chodníky, bezpečné přechody, zastávky MHD, kruhové objezdy a případně i cyklostezky. V trutnovském zastupitelstvu se o to již pokusilo sdružení Žít v Trutnově a navrhlo vybudovat chodníky na nejohroženějších místech Trutnova a v jeho přidružených obcích. Vedení města však opoziční návrh zamítlo s největší pravděpodobností hlavně proto, že se jednalo o návrh opozice. Když jde o bezpečnost a zdraví chodců a cyklistů, nesmí se politikařit, ale jednat!

Spolu pro rozvoj kulturních a kreativních odvětví 

V našem kraji je velmi těžké uplatnit se jako hudební interpret a je zde málo příležitostí k návštěvě kvalitního koncertu, zejména v oblasti klasické hudby. Vím to, protože se v této oblasti sama pohybuji. Poptávka ze strany posluchačů je přitom veliká, jen naše umělecké školy každoročně vychovávají stovky zájemců. Tento problém ale zasahuje do více odvětví. Analýza z roku 2018 ukazuje, že v porovnání s jinými kraji postrádáme kulturní a kreativní průmysly (KKP). Pod pojmem KKP si můžeme představit vše spojené s kulturou, co generuje finanční zisk. Například divadelní představení, vydání hudebního CD, graficky zajímavý leták a spoustu dalšího. Jejich nedostatek vede k odlivu talentovaných jedinců a absolventů, malé konkurenceschopnosti vůči ostatním krajům a nižšímu finančnímu zisku z kulturního odvětví.

Co chceme dělat pro KKP? Nastavíme pravidla a kritéria pro udílení dotací na kulturu a památkovou péči tak, aby zohlednila zapojení místních KKP. Kraj by měl mít i samostatný dotační titul na podporu KKP. Může se tak podílet např. na vydání alba místní kapely, vzdělávací počítačové hře, knize, atd. Jde přitom o velmi rozmanité odvětví, proto je třeba zapojit nezávislé odborníky z praxe a doplnit jimi Výbor pro kulturu a památkovou péči a hodnotící komise.

Kulturní instituce budeme motivovat k vyčlenění části rozpočtu na vzdělávání a osvětu. Paměťové instituce je zase třeba více otevřít KKP. Knihovny by měly např. podporovat tvorbu současných literátů, prostory muzeí by se zase měly otevřít filmařům. Tradiční instituce a památky je třeba oživit o odvětví, která generují zisk a tím zmírnit jejich dlouhodobé podfinancování. I veřejný prostor si zaslouží oživení o ta

to odvětví. Kultura nesmí být výsadou vyvolených, ale součástí života lidí v kraji.

Spolu proti nádrži na Babí 

V posledních letech se náš kraj a spolu s ním i celá republika potýká se suchem. Řešením sucha je zadržování vody v krajině přírodě blízkými způsoby, nikoliv výstavba velkých vodních nádrží. Přesto stále ještě existují plány na stavbu vodní nádrže v Trutnově – Babí, které vznikly nejspíš již za minulého režimu. Tato nádrž o rozloze necelých 60 ha má sloužit jako povrchový zdroj vody.

Nádrž na Babí je investičně náročná, zasáhla by výrazně do krajiny, a přináší s sebou mnoho dalších rizik. Problematické je už samotné napájení nádrže. Hlavní zdrojem má být Babský potok. Jeho průtok dnes už zřejmě nedokáže zásobovat nádrž v plánovaném objemu. Výpar by převýšil přítok. Přehrazení potoka také negativně ovlivní výskyt ohrožených druhů živočichů, například čápa černého nebo mihule potoční.

Nádrž bude zároveň velkým zásahem do obce – stavbě by podlehlo téměř třicet staveb. Vody by zatopila i současnou silnici vedoucí směrem k Žacléři. Severní hráz je plánována pouze 150 m od nedávno opravené Kaple sv. Tekly a hřbitova. Rozrušením krajinného rázu utrpí i atraktivita turistických cílů v bezprostřední blízkosti – pevnosti Stachelberg a rozhledny Eliška, stejně jako těch vzdálenějších v Žacléři.

Zabráníme stavbě vodní nádrže na Babí a zasadíme se o to, aby co nejdříve zmizela z územně plánovací dokumentace. Budeme podporovat zadržování vody v krajině přírodě blízkými způsoby, jako jsou obnova a zachování tůní a mokřadů nebo stavba drobných vodních nádrží.

Dlouhodobě mne trápí, že mnoho takzvaně alternativních aktivit, tedy aktivit občanských v oblasti kultury, sociální problematiky, ekologie a vůbec aktivit směřujících ke zlepšení života v kraji, není vždy dostatečně podporováno rozhodujícími činiteli krajského města nebo kraje. Domnívám se, že zde jsou rezervy a rád bych přispěl k většímu zviditelnění těchto aktivit. Díky své pedagogické, hudební i umělecké činnosti jsem v častém kontaktu s lidmi, kteří mají zajímavé občanské postoje a snaží se angažovat. Zároveň ale bojují s rezignací a pocitem marného počínání.

Rád bych proto napomohl vzájemné komunikaci, většímu propojení oficiální a takzvaně alternativní oblasti. Jsem přesvědčen, že to může být do budoucna prospěšné pro obohacení kvality života v regionu, kde žijeme.

Po několika letech klidu opět začínají sílit tlaky na stavbu obří spalovny odpadů v Opatovicích nad Labem. Proti tomuto záměru v minulosti úspěšně bojovali občané okolních obcí, město Hradec Králové a řada odborníků a ekologických organizací. Spalovnu nepovažujeme za rozumné řešení, jak nakládat s odpady, a proto nebudeme v žádném případě souhlasit s tím, aby se Královéhradecký kraj do takového projektu jakýmkoliv způsobem zapojoval a podporoval ho. Proč spalovnu nechceme?

• Jedná se o velmi drahé řešení jak investičně tak provozně – nechceme zatěžovat veřejné rozpočty financováním podobných staveb.
• Spalovny plýtvají energií a surovinami. Při spálení se využije jen nepatrný zlomek energie, která musela být vložena do pálených surovin. Lepší je odpady třídit a recyklovat.
• Spálením odpad nezmizí – z každé tuny spálených odpadků vzniká až 300 kilogramů škváry a popílku, tedy toxického odpadu, který se musí tak jako tak někde uložit. Toxické látky jsou obsaženy také v emisích.
• Příliš velká kapacita spalovny („malá“ spalovna není reálná, protože by se ekonomicky neuživila) by znamenala dovoz odpadů z velmi široké oblasti (několika krajů) a v budoucnu možná i ze zahraničí. Toxický popílek i škvára by nám tady přitom zůstaly.

Pokračující dramatický úbytek opylovačů bude drahý pro nás i pro přírodu

V našem kraji masově vymírají opylovači, začínáme na tom tedy být stejně nebo dokonce ještě hůř než v Německu.  Tam došlo za posledních 25 let k 75% (a někde i k 82%) úbytku létajícího hmyzu. Alarmující přitom je, že k tomu došlo nikoli v intenzivním zemědě

lstvím a lesnictvím zničené krajině, ale v přírodních rezervacích, které přitom fungují jako jakési obří továrny na opylovače. Mimo tato území je úbytek ještě zásadnější, což potvrzují i studie z Rakouska, kde mimo chráněná území z denních motýlů žijí už většinou pouze bělásci.

Hmyz má zcela zásadní roli nejen pro fungování přírody, ale i pro naši potravinovou soběstačnost a zdárně fungující zemědělství i lesnictví. Tento problém u nás začínají postupně pociťovat ovocnáři i některé další zemědělské sektory závislé na opylovačích. Ti si již nyní pořizují hybridy čmeláků určených pro skleníky, které však následně po úniku do přírody situaci ještě zhoršují. Řadu opatření na podporu opylovačů je přitom možné začít realizovat i bez nutnosti dodatečných finančních nákladů. U nás v kraji však v tomto směru nevyužíváme ani tuto nejlevnější možnost. Je třeba neprodleně zajistit správnou a ekonomicky efektivní péči o tyto „továrny na opylovače“, tedy nejen o zvláště chráněná území typu přírodních rezervací, ale i o další, pro opylovače zásadní plochy.

Náš kraj by měl proto sezvat všechny relevantní strany problému k jednomu stolu, dohodnout společný postup a začít metodicky vést celou záležitost tak, aby se problém začal řešit co nejdříve, protože začíná být již vážně pozdě. Snad se po volbách i v tomto směru pohneme správným směrem.

Rozvratu hospodářských lesů a obřím ekonomickým ztrátám se dalo předejít

Spolu s vědci i osvícenými lesníky upozorňujeme už mnoho let nejen na to, že dosavadní způsoby hospodaření v lesích jsou již odborně dávno překonané, ale i na to, že je zde veliké riziko obřích ekonomických ztrát a rozvratu celého sektoru, který s hospodářskými lesy souvisí. Leč marně! Ze zajetých kolejí se vyjíždí těžko, i když cesta vede rovnou do kolapsu. To můžeme dnes vidět na mnoha místech, kde přehoustlé smrkové a borové plantáže kosí kombinace sucha a kalamitního výskytu podkorního hmyzu.

To, že mizí hmyz v podobě opylovačů nebo hmyzích predátorů neznamená, že vedlejším „pozitivním“ efektem bude, že alespoň zmizí „otravní“ komáři, mouchy, ovádi nebo lýkožrouti. Právě naopak. Rozvrat biologické rozmanitosti způsobuje, že se některým druhům živočichů nebo rostlin začne dařit daleko lépe. Nezřídka jde právě o přizpůsobivé a široce rozšířené skupiny člověkem označované jako škůdci a plevele.

Mysleli jsme si, že se z bezprecedentní kalamity v hospodářských lesích jejich správci konečně poučí. Částečně a místy možná ano, ale na řadě míst ne. Kraj by v tomto směru měl metodicky směřovat odpovědné místní orgány k ekonomicky i ekologicky udržitelnější správě hospodářských lesů. To se zatím bohužel nedaří a čas dochází – pro mnohé lesní porosty přitom bylo pozdě již před 20 až 30 lety. Ale lepší začít pozdě s nápravou, než znovu a znovu opakovat zažité stereotypy, které zavedly naše hospodářské lesy do lesnického pekla.

Vodu v krajině nezadržíme jinak než plošně

Hlavní úlohu v zadržení vody nemohou mít „betonovou lobby“ neustále opakovaně protlačované a předražené přehrady! Ty mají naopak řadu negativních důsledků a ve vyspělých zemích se proto v posledních letech houfně bourají. Hlavní úlohu v tomto směru plní zdravá půda, která funguje jako houba. V době, kdy je vody moc, ji nasává, v době kdy je jí málo, ji naopak uvolňuje do okolí.

Z naší krajiny jsme ale z původní houby vytvořili spíše jakousi obří střechu, či přírodní beton. Někde na to měla vliv nevhodná zemědělská a lesnická praxe, někde jsme ji zabetonovali, zaasfaltovali a vše pak ještě umocnili obří sítí odvodňovacích kanálů. Když prší, voda se valí z krajiny pryč, když pršet přestane, začne okamžitě vysychat. Tohle je „jádro pudla“, které musíme změnit, ač to pro někoho možná není tak populární řešení jako postavení megapřehrady. Na té se totiž šikovní a morálně ohebnější činitelé dovedou poměrně značně obohatit z veřejných zdrojů.

Je proto třeba, aby na kraji působilo alespoň pár lidí, kteří si toto nejen uvědomují, ale budou mít snahu s tím něco dělat. Sami se o to snažíme odpspodu už roky. Obnovujeme mokřady, začínáme rušit odvodňovací kanály ve státních lesích, prosazujeme metody hospodaření, které by měly půdu přestat ničit a umožnit její regeneraci. Lepší cesty asi není, ač je to cesta nejsložitější a nejtrnitější. Ale některé věci holt mávnutím proutku zázračně nezměníme.