Někdo si představuje péči o školy v našem kraji tak, že zruší či sloučí všechny školy, které nejsou „tabulkově ideální“. Naše představa to ale NENÍ! Chceme, aby kraj opustil rušení a slučování středních škol jako převažující „školskou politiku“ a chytře reagoval na rychle se měnící potřeby vzdělávání a na demografický vývoj. Chceme, aby se kraj nevěnoval jen „svým“ středním školám a nenechával ostatní školy, ať si pomohou samy. Vzdělání musí být snadno dostupné ve všech částech kraje a musí a reagovat na potřeby profesního, občanského i osobního života.
Současné spektrum středních škol a středoškolských odborů nesmí být redukováno, ale naopak zkvalitňováno a rozšiřováno v reakci na nové trendy. Hlavně na učňovských oborech chybí pedagogové, nedostává se jim dostatečné metodické, odborné i osobní podpory při řešení náročných pedagogických situací, hrozí jim ztráta motivace a syndrom vyhoření. Školy mají navíc často nedostatečné materiální zázemí, které je nutné modernizovat. Klíčové je do vzdělávání nejen na technických oborech přizvat odborníky z praxe – z firem, veřejné správy, odborných a veřejně prospěšných organizací, které školám pomohou s praktickým výcvikem žáků. Cesty k úsporám a pružné reakci na kolísání populace mohou být jiné než rušení či slučování nesourodých oborů. Obecné předměty mohou být vyučovány ve spojených třídách. Vzor si můžeme vzít nejen v moderních školách v České republice, ale i v zahraničí. Je rovněž nutné propojit střední školství s organizacemi, které pomáhají v nástupu ke studiu a jeho dokončení žákům z rodin s nízkým společensko-kulturním zázemím tak, aby „systém“ neopouštěli s nedokončeným vzděláním.
Speciální školy zřizované krajem by měly sloužit svému účelu, tedy vzdělávat žáky se specifickými vzdělávacími potřebami tam, kde existují vážné důvody, proč není možné tyto žáky integrovat do běžné výuky. Musí mít nejen dostatek kvalitních učitelů, ale i dostatečně placených asistentů. Nechceme, aby nám tito lidé odcházeli, protože neuživí rodinu. Stejnou pozornost budeme věnovat i dětským domovům zřizovaným krajem, jako řešení péče o děti v situacích, kde se nepodaří zajistit některou z forem rodinné péče.
Kraj musí podporovat všechny školy na území kraje a přestat je dělit na „ty své“ a na „ty cizí“. Školy nejen vzdělávají, ale přispívají k udržení mladých v místě, bývají centrem dění v místě a iniciátory místního rozvoje. Proto je podpora obcí a dalších zřizovatelů zásadní pro rozvoj celého kraje.
Školy musí vzdělávat pro budoucnost! Co to znamená? To, že musíme mít motivované učitele, vzdělané v moderních výukových metodách, kteří pomohou žákům získat nejen důležité znalosti, ale i kompetence tyto znalosti používat, kriticky zkoumat a ochotně si doplňovat znalosti a kompetence nové. Proč je to důležité? Většina profesí, ve kterých budou zaměstnáni dnešní prvňáčci, ještě pravděpodobně neexistuje. To je důvod, proč je třeba učit pro budoucnost, nikoliv pro současnost. S tím mohou školám a učitelům pomoci i vysoké školy, Krajské vzdělávací centrum a aktéři v neformálním vzdělávání (muzea, science centra, ekocentra atd.), kteří poskytují další pohledy a přístupy. Stejným způsobem je třeba přistupovat i k dalšímu vzdělávání a vytvořit tak dobře propojený systém celoživotního učení. Musíme přispět k tomu, aby naše děti i ostatní věkové skupiny dokázaly ve světě plném změn nejen plnohodnotně a dobře žít, ale aby se o něj zajímaly a chtěly pro něj i něco udělat. Nechceme být pouze montovnou Evropy, ale být krajem vzdělaných a flexibilních lidí, kteří budou na budoucí změny připraveni a sami je budou pozitivně ovlivňovat.
Práce na rozvoji vzdělávání není jen podpora škol a jejich aktivit. Zásadní součástí je aktivní podíl všech aktérů vzdělávání na plánování a uskutečňování změn ve vzdělávání. Obrovskou příležitostí, kterou musí kraj lépe než dosud využít, je Krajský akční plán vzdělávání, na který jsou navázány stovky milionů investic do modernizace vzdělávání v kraji, stejně jako Místní akční plány vzdělávání, připravované ve všech místech kraje. Je tedy zásadní ze strany kraje podporovat tyto procesy a přizvat do jejich tvorby a realizace další skupiny, např. aktivní učitele, další vzdělavatele a odborníky z kraje. A že jich nemáme málo!
Autoři: Karin Richterová, Sofia Hladíková, Jiří Kulich, Edita Vaňková