vedoucí Záchranné stanice Jaroměř
David Číp
V nesezdaném soužití s partnerkou 20 let vychovává jednoho syna. Je vystudovaným lesníkem, konkrétně absolventem oboru ochrana přírody na Střední lesnické škole ve Šluknově. Od roku 2001 je předsedou Českého svazu ochránců přírody JARO Jaroměř a současně i vedoucím Záchranné stanice pro zraněné a handicapovné živočichy v Jaroměři, kterou vlastoručně pomáhal stavět a budovat od roku 1999. Ačkoli se ochraně přírody už řadu let věnuje na profesionální úrovni, po celý svůj život až doposud v oblasti ochrany přírody odvádí značné množství práce dobrovolně. Svoji práci totiž vnímá hlavně jako poslání. Protože zapálených lidí v ochraně přírody je dlouhodobý nedostatek, musel se řadu věcí naučit sám. Nejen manuální prací s klasickou kosou, řetězovou pilou nebo křovinořezem počínaje, přes dovednosti chovatelů ovcí, koz i koní, terénní práce s traktorem, bagrem nebo buldozerem, až po vysoce odborné práce při řízení a koordinaci ochranářských kampaní nebo v roli vrcholového manažera mezinárodních projektů. Jeho hlavním zájmem je šetrné a dlouhodobě udržitelné využívání přírodních zdrojů člověkem a hledání cest jak s přírodou ekonomicky výhodně spolupracovat místo abychom s ní bojovali a ničili ji zaslepeni pouze krátkodobými zisky. Snaží se o aktivní ochranu opylovačů, pomáhá se zadržováním vody v krajině, s ochranou a podporou biodiverzity, odborným poradenstvím a osvětou i se záchrannou volně žijících živočichů v nouzi.
Dlouhodobě se věnuji tématům jako potravinová a průmyslová soběstačnost naší země, šetrnému nakládání s půdou a vodou v naší krajině, ochraně opylovačů a podpoře druhové rozmanitosti i přípravám krajiny i našich obcí a měst na klimatickou změnu. Včetně např. obnovy mokřadů a prevenci proti suchu a povodním přírodě blízkými způsoby. Tohle vše nejsou jen nějací bezvýznamní „broučci a žabičky“, jak se tomu někteří technokraté krátkozrace vysmívají, ale naopak se jedná o základní ekosystémové služby přírody které zdarma, ale pouze zdánlivě neomezeně pracují pro člověka - tedy pro nás všechny. Pokud však budeme i nadále pokračovat v ničení těchto základních přírodních zdrojů, na kterých jsme existečně závislí, žádná ekonomika nás nezachrání, protože nakonec i ona sama zkolabuje. Ochrana přírody není proti pokroku, ale je proti slepému pokroku. Je třeba aby nad dlouhodobě udržitelným využíváním přírodních zdrojů našeho kraje pro nás všechny bděl někdo, kdo se to celý svůj život snaží ovlivnit „odspodu“ a přitom současně úzce spolupracuje s předními vědci na řešení těchto složitých problémů nejen našeho kraje. Sám bych proto k tomuto řešení chtěl nadále přispívat nejen „odspodu“, ale i na krajské úrovni, protože vidím, že to je bohužel nutné a zásadní nejen pro přírodu, ale pro nás všechny.